O spalování šancí

V jedné irské lidovce se zpívá o muži, který nalétl pochybné krasavici, dostal se kvůli ní na šikmou plochu a nakonec se ocitne ve vyhnanství v Tasmánii, daleko od domova. Ví, že udělal chybu, ale už to nemůže změnit, a tak aspoň varuje mladíky doma, aby neopakovali jeho průšvihy. Něco podobného čteme v evangeliu v podobenství o boháčovi a Lazarovi. Boháč přijde do pekla, a chce alespoň varovat své bratry. Už to však není možné. Na věčnosti již není čas, a tak je rozhodnutí člověka platné jednou provždy. Naštěstí, zde na zemi máme ještě spoustu času věci a sebe změnit tak, aby vše dobře dopadlo.

Nevím, jestli ten pocit znáte, ale někdy, když se člověku stane, že něco vlastní vinou zkazí, přijde o vztahy, práci či nějakou dobrou možnost, zůstává v ústech velká pachuť. Jako když se fotbalista ocitne v jasné gólové šanci a "trestuhodně" ji zahodí. Něco dobrého bylo promarněno, a člověk cítí, že na tom má podíl, ale že minulost už nejde změnit. Přichází čas obrácení, pokání a nápravy, ale jistá bolest - aspoň na nějaký čas - přece jen zůstane, i když člověk jde dál, nepláče nad rozlitým mlékem a časem vše hodí za hlavu. Jistě nejde o to, že by svět byl temné místo a skutečnost hrála temnými barvami, ale přece jen mám pocit, že podobná příchuť má v sobě ukrytý kousek pekla. Polský básník Wojciech Kuczok o pekle píše: „Peklo je místo, kde jsou shromážděny všechny promarněné šance.“ Církev by zřejmě řekla: Co jsem měl konat a nevykonal.

Dlouho jsem o hříchu uvažoval jen v aktivní rovině: Co jsem všechno udělal, vyvedl, pokazil. Poslední dobou však začínám čím dál víc přemýšlet nad tím, kolik hříchů (anebo zla obecně) je těch pasivních - jistěže by šlo vždycky udělat víc a člověk nikdy nezvládne vše, ale přece jen, možná bychom mohli někdy být méně povrchní, nekoncentrovaní, nečinní, zbabělí... Láska, jak známo, darům života a jeho možnostem neříká ne, ale ano.

V poselství zjevení Panny Marie v Garabandalu (ať už si o těchto věcech myslíme cokoli) zaznívá myšlenka, která jde podobným směrem - totiž že práce Boží v lidech bude spočívat v tom, že "každý uvidí svůj hřích a dobro, které mohl udělat, a neudělal." Tak na to nezapomínejme a po troše postního moralizování třeba i něco dobrého kolem sebe napáchejme.